Od doby, kdy bylo poprvé vyrobeno v roce 500 př. n. l., bylo sklo vždy fascinujícím materiálem pro lidstvo. Pro své tajemné vlastnosti dokáže postupně obstát v dlouhém vývoji. Společnost ho nevyloučila, ale stal se jedním z nejpoužívanějších a nejrozsáhlejších materiálů ve stavebnictví. Od ranéhovitrážová okna, ke složitým součástem moderní architektury. Role skla v architektuře se v průběhu let vyvíjela a postupně se stala nepostradatelným materiálem v architektuře.
Stručná historie skla ve stavebnictví
Vpravěku, k výrobě zbraní se používal obsidián a blesková láva. Oba tyto materiály jsou přirozeně se vyskytující. Umělé sklo je druh luxusního materiálu, který se používá na dekorace, šperky, nádobí a další předměty.
Technologiefoukání sklabyl vyvinut v Evropě v 1. století našeho letopočtu. Příchod této technologie způsobil revoluci ve výrobě skla. Technika se pak rozšířila po celé římské říši. Zavedením oxidu manganičitého se vyrábí průhledné sklo. Obsazenískleněná oknase začaly objevovat ve významných římských stavbách. Během následujících 1,{1}} let se sklářství rozšířilo po celé Evropě a na Středním východě. V 7. století se saské sklo Janglo používalo i v katedrálách.
V 11. století se tabulové sklo vyrábělo procesem korunního skla. Od 11. do 18. století,vitrážová oknabyly použity v gotické renesanční a barokní architektuře. Velcí umělci po celém světě vytvářejí úžasné vzory s vitráží. V 19. století se k výrobě oken používalo tabulové sklo. Tyto brýle jsou zcela ploché, bez jakéhokoli optického zkreslení.
V roce 1958 plovákskloproces byl zaveden ve světě. Tato metoda činí tloušťku skleněné desky stejnoměrnou, povrch je velmi plochý. Moderní okna jsou vyrobena z plaveného skla.
Aplikace skla v architektuře
Od počátku 20. století vyrábí moderní architektura v továrnách velké množství skleněných a betonových budov. Skleněné a ocelové konstrukce se staly v mnoha zemích symbolem rozvoje. Lidé často vidí tyto budovy jako symboly blahobytu a luxusu.
Výroba skla
Sklářstvíje velmi staré umění. Archeologické důkazy ukazují, že výroba skla sahá až do doby před 2500 lety před naším letopočtem. Sklářství bylo kdysi vzácným uměním, ale díky pilkingtonskému procesu se výroba skla stala běžným průmyslem.
Tradičně,sklobyl vyroben foukáním tekutého skla. Tekuté sklo vzniká tavením písku, oxidu vápenatého a uhličitanu sodného. Zahřejte na vysokou teplotu a poté ochlaďte do požadovaného tvaru. Recept na výrobu skla je po tisíce let stejný. Jeho výkon lze zvýšit přidáním některých směsí nebo nátěrů a pak lze splnit různé požadavky.
Na Pilkingtonském procesu je něco jiného. Jedná se o přepravu velkého množstvísuroviny(písek, oxid vápenatý a uhličitan sodný) do závodu na výrobu skla. Poté se zváží a promíchá ve správném poměru. K přísadám se přidávají určité směsi, aby sklo získalo vhodné vlastnosti nebo barvu. Směs se pak zahřívá v plynovém sporáku nebo peci. Bez přísad se křemenný písek při vysokých teplotách stává sklem. Poté se vytvoří stejnoměrná směs roztaveného skla. Tato směs se pak nechá plavat na roztaveném cínusklopožadované tloušťky. Pak nechtesklozačněte chladnout. Způsob chlazení skla určuje jeho pevnost. Musí se po udržení vhodné teploty ochladit, to znamená, že se musí vyžíhat. Pokud se sklo ochladí během velmi krátké doby, stane se příliš křehkým, aby se s ním dalo manipulovat. Žíhané sklo je zásadní pro jeho odolnost. Dbejte zvýšené opatrnosti ve výrobním procesu.
